V nejstarších dobách nebyla ještě Morava s Čechami tak pevně spojena v jeden státní celek, jako je tomu v současnosti. Proto hraniční krajina, kterou je i Českomoravská vysočina v okolí Sulkovce, byla nechána neosídlena a byla porostlá neproniknutelným pralesem, aby činila přirozenou hradbu země. Pustou krajinou se tehdy vinuly pouze úzké obchodní stezky, jakou byla například stezka Trstenická1), vedoucí z Čech k Trpínu, Kunštátu a na Moravu. U této stezky nalézala se na mýtině v pralese samota zvaná "na políčkách" a to již v roce 1167. Tam také byla formanská krčma, s níž sousedily sruby kováře, koláře a jejich chasy. Ze zde založené osady Konrádem z Löwendorfu později vzniklo město Polička. Podél uvedených stezek vznikaly i první osady. Tímto procesem známým jako kolonizace, vzniklo ve 13. století město Bystřice, poprvé připomínané v roce 1220 ve spojitosti se jménem Štěpána z Medlova a později další osady regionu (například v roce 1242 Strážek, 1243 Vír, 1285 Pernštejn a 1349 Dalečín). Štefka ve své publikaci "Královské věnné město Polička v přítomnosti a minulosti" o tomto období uvádí, že "praotcové naši měli v širokých a pustých pomezích veliké zalíbení; vědělit, že jsou jim bezpečnými hradbami proti nepřátelům. Výbojů nemilujíce živili se pilnou prací v úrodných svých vlastech. Pokud jim bylo dojížděti do ciziny pro zboží, kterého, jako např. soli, doma neměli, postačovaly jim úzké stezky. Byly to cesty, dnešním silnicím nebo voznicím naprosto nepodobné. Táhnoucí se hvozdem dlouhopustým přes vrchy a doly, přes řeky a močály, dopouštěly toliko hnáti nebo vésti koně s nákladem, nikoli však jezditi s vozem." 2)
K uvedenému je vhodné dodat, že zbytky Trstenické cesty můžeme nalézt například mezi Trpínem a Hartmanicemi. Zde se nachází malý úsek valu se zbytkem příkopu, přičemž místo je označeno pomníkem, viz obrázek, který připomíná události z roku 1663, kdy zde bylo opravováno opevnění proti Turkům, kteří v té době vpadli na Moravu. Původní opevnění proti Švédům z roku 1643 bylo totiž po třicetileté válce zcela opuštěno a ponecháno svému osudu. Protože turecké vojsko v roce 1663 postoupilo až k Ivančicím, bylo 1. září nařízeno, že každý pátý a později každý desátý muž z okolí se má dostavit do trpínského lesa opravovat staré fortifikace na obranu proti Turkům.
Zdroj: Obec Trpín
Zajímavé je, že původní kolonizace námi řešeného území (okolí Jimramova a Sulkovce) započala z údolí řeky Svratky, tedy z moravské strany. Postupem času bylo celé území osidlováno pány z Kamene, jejichž střediskem byl hrad Kámen, dnešní Zubštejn, protože jak uvádí Belcredi s Kružíkem3) lze téměř s jistotou říci, „že do této oblasti vnikl a Jimramov založil Jimram z rodu Pernštejnů, totiž Jimram II. z Kamene, jenž žil mezi léty 1230 až 1298“. Rod pernštejnský pak tento kraj (okolí Jimramova) držel až do roku 1588. Pro doplnění je třeba uvést, že od roku 1340 byl Jimramov majetkem Artleba ze Stařechovic, který se oženil s Jitkou z rodu pernštejnského a Artleb majetek dále rozšiřoval, když k panství přikoupil ves Javorek se zbořeným hradem Skalami, který znovu postavil a psal se pak Artleb ze Skal. Hrad a vesnice později dědí Heralt ze Skal, který v roce 1398 přikupuje ves Ubušín. V roce 1415 však umírá a jeho manželka Eliška drží dále panství se svým synovcem Janem ze Sovince až do roku 1437, kdy přibírá do vlastnického spolku svoji švagrovou Žofku z Kunštátu a v roce 1447 i jejího manžela Jana z Cimburka a Tovačova.
1) Původní název se nezachoval, jménem Trstenická byla označena až v 19. století Hermenegildem Jirečkem podle tzv. zemské brány na Trstenici. 2) Štefka, V. J. Královské věnné město Polička v přítomnosti a minulosti. Tiskem a nákladem F. Popelky, 1893. 3) Belcredi, L., Kružík, M. Jimramov 1361-2011: almanach k 650. výročí první písemné zmínky. Jimramov, 2011.